VĚTVÍTE?

Jaro už je tu, ale termín větvení nemá nic společného se zahradničením, alespoň v tomto článku ne. "Větvení" znamená způsob komunikace, kdy začnete mluvit a tak nějak neřízeně několikrát odbočíte od toho, co jste chtěli původně říct. Prostě místo, abyste „jeli“ po hlavní větvi a dostali se na její konec, tak „větvíte“ a skončíte na nějaké malé (bezvýznamné) postranní větvičce.

Někdy to lidé dělají, protože mají pocit, že je potřeba sdělit všechny detaily/okolnosti, aby posluchač vše pochopil. V horším případě lidé přeskakují z tématu na téma na základě různých asociací, které jim proběhnou hlavou. Pokud se neumí vrátit na hlavní větev, je jejich sdělení chaotické. V komunikaci poměrně běžná věc, ale pro posluchače to moc příjemné není. Rozhovor se takto prodlužuje a posluchač se může v rozhovoru ztrácet a nudit se.

Jedna moje kamarádka mi řekla, že to je pro ni způsob, jak rozvíjet své myšlenky. Chápu, ale chtělo by to trochu vědomě řídit, aby se v tom okolí neztrácelo. A jak tedy na to?

Než začnete vyprávět, uvědomte si:

Co je vaším cílem? Jaká je pointa vašeho povídání? Proč o dané věci chcete mluvit? Kolik máte na povídání času?

Když se ocitnete na „odbočce“ na menší větvičku, tak:

Se nadechněte a zvažte, jestli je opravdu nutné odbočit a sdělovat tolik podrobností.

Potřebuje posluchač znát všechny tyto informace, aby pochopil pointu?

Mám dost času, abych mohl sdělovat všechny detaily?

Co se stane, když teď neodbočím?

Když se rozhodnete odbočit, tak:

Oznamte to posluchači. „Teď na chvíli odbočím.“ Tato věta způsobí, že si uděláte v hlavě virtuální záložku a zároveň závazek, a to vám pomůže se vrátit na hlavní větev.

Mějte na mysli svůj cíl a když odbočíte, tak neodbočujte na moc dlouho a vraťte se na hlavní větev.

Nebojte se zeptat posluchače, o čem jste původně mluvili, když to náhodou zapomenete.

Další řešení je neodbočit, ale napsat si na kus papíru, co vás napadlo, co byste chtěli ještě posluchači sdělit. Vrátit se k tomu můžete až poté, co se dostanete na konec hlavní větve. Většinou to je informace, která je sice zajímavá, ale není tolik podstatná pro pochopení pointy.

Soustřeďte se kromě svého povídání také na svého posluchače. Pokud vykazuje nějaké známky nervozity, např. těká očima, rychle opakuje hm, hm nebo jo, jo, ale jinak do rozhovoru nepřispívá, je možné, že se nudí, protože, zbytečně “větvíte”.

A co s tím, když to nejste vy, kdo “větví”, ale je to váš komunikační partner?

Můžete mu trochu pomoci tím, že ho upozorníte, že zrovna odbočil.

„Teď mluvíš o …, ale původně jsi mi chtěl říct o....“

„Jak to souvisí s...?“

„Jak to dopadlo?“

Pokud víte, že někdo větví, oznamte mu předem, kolik máte na rozhovor času. V průběhu povídání ho pak můžete upozornit kolik je hodin, a tím posunout povídání blíže ke konci.

Autor: Petra Lachnittová