6 NEJČASTĚJŠÍCH MÝTŮ O ASERTIVITĚ

Jelikož asertivitu školím už spoustu let, všimla jsem si, že mají lidé o asertivitě někdy mylné představy. Sepsala jsem proto 6 nejčastějších mýtů, které zároveň vyvracím a vysvětluji.

1. ASERTIVITA JE AGRESIVITA

Toto je nejrozšířenější mýtus. Asertivní lidé se rozhodně agresivitě v jakékoliv formě vyhýbají a volí jiné efektivnější komunikační styly. Asertivní člověk sice jedná přímo a umí se prosadit, ale nejedná na úkor ostatních.

Někdy se stává, že někdo použije asertivní techniku v nevhodné situaci. Pak jde o zneužití asertivity a často také o manipulaci, ale v žádném případě nejde o asertivitu. Když někdo použije asertivní techniku, ještě to neznamená, že je asertivní.

Tito lidé si pravděpodobně přečetli nějakou knihu nebo článek o asertivitě, ale asertivitu v pravém slova smyslu nepochopili. Ostatní pak můžou nabýt dojmu, že asertivita je vlastně agresivita, ale není tomu tak.

2. ASERTIVNÍ ČLOVĚK MÁ VŽDY POSLEDNÍ SLOVO

Ve skutečnosti asertivita neznamená, mít vždy poslední slovo. Asertivní jednání se nezaměřuje na vítězství v diskusi. Asertivnímu člověku jde o otevřenou výměnu názorů, kde jsou respektovány myšlenky a pocity všech zúčastněných.

Asertivní osoba uznává, že dialog je dvousměrný proces, a je ochotná naslouchat a zvážit pohledy ostatních, stejně jako vyjadřuje názory vlastní. Cílem asertivity je dosáhnout vzájemného porozumění a hledání řešení.

Asertivní komunikace není o dominanci nebo o tom mít poslední slovo, ale o vzájemné úctě a spolupráci.

3. ASERTIVNÍ LIDÉ JSOU SOBEČTÍ

Tento mýtus vychází z toho, že asertivní lidé hledají pouze to, co je pro ně nejlepší. Ve skutečnosti asertivní lidé hájí své potřeby a zájmy, ale berou v úvahu i zájmy a potřeby ostatních. Umí dělat kompromisy i hledat řešení pro všechny zúčastněné. Aby mohli jednat v tomto duchu, musí se zajímat o ostatní, být empatičtí, naslouchat.

4. ASERTIVNÍ LIDÉ JSOU PŘEHNANĚ SEBEVĚDOMÍ

Přehnané sebevědomí se projevuje dvěma způsoby. Buď má o sobě jedinec nereálný obraz (myslí si, že je lepší než opravdu je) nebo naoko přehnané sebevědomí ve skutečnosti zakrývá nízké sebevědomí. V komunikaci se toto přehnané sebevědomí projevuje například arogancí, manipulací nebo také tak, že člověk není schopný přijmout kritiku.

Nic z tohoto výčtu ale neplatí pro asertivního člověka. Asertivní lidé obvykle disponují zdravým sebevědomím. Asertivní člověk sám sebe dobře zná. Své slabiny i silné stránky. Na své slabiny zbytečně neupozorňuje, ale zároveň se nebojí je přiznat. Svými silnými stránkami se nechlubí, ale pokud je to na místě, nemá problém je zmínit. Umí reagovat na kritiku. Ne, vždy se ale kritice podřizuje. Z kritiky je schopný si vzít jen to, co uzná sám za vhodné.

5. ASERTIVITA JE VROZENÁ

Asertivní komunikaci jako jakékoliv jiné komunikaci se učíme. Komunikační styl si osvojujeme hlavně v dětství, a to nápodobou významných dospělých nebo také metodou pokusu omylu. Lidé, kteří mají asertivní rodiče si s velkou pravděpodobností jejich styl komunikace přirozeně osvojí, a tak to může působit, že je u nich asertivita vrozená.

Určitý vliv ale geny mohou přeci jen na naši komunikaci mít. Geneticky dědíme například nervovou soustavu, hormony, kognitivní funkce a tyto mohou mít vliv na naši komunikaci. Žádný z těchto genetických faktorů neurčuje ale komunikační schopnosti pevně a nezvratně. Kromě výchovy má vliv také vzdělání, životní zkušenosti nebo cílený trénink.

6. DO ASERTIVITY NEPATŘÍ EMOCE

Asertivní člověk zažívá emoce jako každý jiný člověk. Pozitivní i negativní. Na rozdíl od neasertivního člověka má ale své emoce pod kontrolou a umí je projevit tak, aby nezraňovaly druhé. Do asertivity tedy emoce patří, ale záleží, jak se s nimi nakládá a jak se komunikují.

Autor: Petra S. Lachnittová

Pokud vás téma asertivity láká a máte zájem o jeho hlubší pochopení, aniž byste museli trávit dlouhé hodiny studiem odborné literatury, zveme vás na náš kurz Asertivity. Do tohoto kurzu jsme pro vás vložili jen to nejdůležitější a nejužitečnější z asertivity.