NEVYŽÁDANÉ RADY

„Musíš...“, „Měl bys...“ „Udělej...“ Takto často začínají nevyžádané rady. Jsou lidé, kteří jich rozdají i několik desítek za den. Tito radílci nebývají moc oblíbení. Málokdo má totiž nevyžádané rady rád. Je to proto, že ten, kdo dává nevyžádané rady, se staví do nadřazené pozice vůči tomu, komu je dává. Někdy to lidé dělají, aby si připadali užitečnější a důležitější. Většinou je to ale proto, aby si upevnili nebo a potvrdili svoji nadřazenou pozici vůči druhým.

Všimla jsem si jednoho zajímavého jevu. Čím větší radílek, tím méně užitečné jeho rady jsou. Ve většině případů tito chorobní radílcí radí a dávají takové pokyny, které jsou pro druhého zcela samozřejmé a jasné, tedy absolutně neužitečné a hlavně zbytečné. Pokud takového radílka upozorníte, že vám stále dává nějaké rady, bude argumentovat tím, že je to pro vaše dobro. On totiž ví lépe než vy, co je pro vás dobré. Takový člověk obvykle nemívá kvalitní vztahy s lidmi.

Ten, kdo dostává nevyžádané rady, se necítí příjemně a respektován. Může také reagovat podrážděně. Nevyžádané rady spíše otravují než pomáhají.

A co získáte, když přestanete dávat nevyžádané rady? Lidé se budou ve vaší přítomnosti cítit příjemněji, sebevědoměji a respektováni. Někdy může být těžké dívat se na někoho, kdo je v problému nebo chybuje, a neporadit. Samozřejmě že to neznamená, že nemůžete poradit. Jen jde o to, jak se to udělá.

Než dáte někomu radu, nejdříve se zeptejte sami sebe. Opravdu tento člověk mou radu potřebuje? Je pro něj užitečná? Nepřijde na to za chvíli sám i beze mě? Chce to trochu sebekontroly, ale vyplatí se to. Pokud z vaší strany nejde o zbytečnou radu, zeptejte se dotyčného, jestli o vaši radu stojí. Nabídněte mu ji, ale nevnucujte.

Například takto:

„Zajímá tě, jak bych to řešil/a já?“

„Chceš znát můj názor?“

„Můžu ti poradit?“

Vnímejte reakci druhého, a to i tu neverbální. Lidé mohou ze slušnosti říct, že ano, i když o vaši radu nestojí. Pokud je odpověď negativní, respektujte to a nechte si svou radu pro sebe. Někdy si na věci člověk musí přijít prostě sám nebo svým vlastním způsobem.

Někdy může být vhodné se zeptat takto:

"Co jsi v dané věci už udělal/a (zkusil/a)?"

Tím se vyvarujete toho, abyste říkali něco, co dotyčný už udělal. Pak můžete radu nabídnout podle předchozího návodu.

A jak reagovat na nevyžádané rady? Za radu poděkujte a dělejte si věci po svém.

Nebo můžete říct:

"Děkuji za radu, mně to takto vyhovuje / rád bych si to udělal/a takto."

Pokud narazíte na chorobného radílka. Můžete mu rady počítat.

"Děkuji za tvou třetí radu." "Děkuji za tvou čtvrtou radu." atd.

Můžete se také zeptat:

"Máš pro mě ještě nějakou radu?"

Tím dáte radílkovi nenásilně zpětnou vazbu, ale pozor na ironii ve vašem tónu, té se vyvarujte.

Suma sumárum, nevyžádané rady nikdo nemá rád. Poradit samozřejmě můžete, ale rady dávejte pouze užitečné. Hlavně je nabízejte, ale nevnucujte. Bude to mít blahodárný vliv na vaše vztahy. Na nevyžádané rady lze reagovat i jinak než podrážděním. Můžete zdvořile poděkovat a udělat si věci po svém.

Autor: Petra Lachnittová